Nemoci očí

Je stav charakterizovaný sníženým viděním jednoho nebo i obou očí při normálním očním anatomickém nálezu z důvodu nesprávného zapojení nervových buněk ve zrakové mozkové kůře. Vzniká výhradně během zrání zrakového systému od narození do 6-9 let věku nejčastěji z důvodu šilhavosti, vyššího dioptrického rozdílu mezi očima či vyšší dioptrické vadě očí, zejména dalekozrakosti. Obvykle je léčbou podstatně zlepšitelná nebo i vyléčitelná. Základem léčby je soustavné zakrývání lépe vidoucího oka pod lékařskou kontrolou. Zásadní pro dobrý výsledek léčby je důslednost rodičů.

Jedná se o dioptrickou vadu vedoucí ke zhoršení zrakové ostrosti na dálku – jedinec bez brýlí vidí ostře jen do konečné vzdálenosti. Čím je vada vyšší, tím je tato vzdálenost kratší a také při čtení je text držen nezvykle blízko u očí. Vznik vady není výlučně vázán jen na dětský věk. Může vzniknout i v dospělosti. Zdravotní problém však spočívá v možnosti jejího dalšího zhoršování, tzv. progresi, zvláště v dětském věku. Ta může vést k anatomickému poškození sítnice v místě nejostřejšího vidění - ve žluté skvrně. Příčina zhoršování nebyla doposud plně objasněna, významně se uplatňují vlivy genetické. Možnosti prevence a léčby nejsou zatím plně uspokojivé.

Je velmi častá porucha slzného filmu oka, která souvisí s celkovým zdravotním stavem, okolním prostředím i druhem zaměstnání. Nemusí se jednat jen o pouhý nedostatek slz, ale mohou být narušeny i ostatní složky filmu – vrstva hlenová a tuková. Tomu odpovídají i pestré potíže jako překrvení oka, pocit suchosti očí nebo naopak nadměrné slzení, pocit písku v očích, pocit unavených očí, pálení očí, ale také zamlžování vidění. V léčbě se uplatňují oční kapky, které nahrazují chybějící slzy nebo stabilizují slzný film.

Podstatou onemocnění jsou věkem podmíněné změny v pigmentovéa světločivé vrstvě sítnice (tuto tvoří čípky a tyčinky) v tzv. žluté skvrně, která je místem nejostřejšího vidění. V případě atrofické (suché) formy se ve zmíněných vrstvách postupně vytrácejí buněčné elementy. Postupně se pocitově objevuje v centru zorného pole nepohybující se „tmavší flek“, který vede k výpadku kritického detailu ve zrakovém vnímání. U vlhké formy dochází k prosakování krevní plasmy či přímo krve pod sítnici znovotvořených cév, které je nejčastěji následováno vnímáním pokřiveného obrazu. Obě formy onemocnění se mohou kombinovat. Příčinné a prokazatelné léčebné ovlivnění suché formy není možné, v případě vlhké formy je v současné době možno mírnit její důsledky především nitrooční aplikací léčiva s tzv. s antiVEGF učinkem. Důležitou roli v rehabilitaci zraku mají kompenzační optické a jiné pomůcky.

Podstatou zákalu je ztráta křišťálové průhlednosti oční čočky do té míry, že je zhoršena subjektivní kvalita zrakového vjemu. Potíže mohou být různé – pocit zastřeného vidění, oslňování, horšího vidění za šera či naopak na denním světle a podobně. Je vyléčitelný operací.

Podstatou onemocnění je ztráta nervových gangliových buněk sítnice a jejich vláken, která vytváření spolu s podpůrnou tkání zrakový nerv. V důsledku toho se od určitého stupně poškození objevují v zorném poli výpadky, které si nemocný nemusí uvědomovat. Při rozvoji chorobných změn se uplatňuje působení několika faktorů, zejména zvýšený nitrooční tlak a snížený průtok krve okem. Pro léčbu je zcela zásadní včasné odhalení choroby.